Tekutina nebo umění?
Vždycky jsem víno vnímala nejen jako tekutinu, kterou lze zapít jídlo, ač chutné, ale spíše jako druh umění, ke kterému je třeba přistupovat s úctou.
Rozumím a chápu, že vůně a chuť vína lze snoubit či párovat s báječně vypadajícím i chutnajícím jídlem, např. voňavé grilované jehněčí kotletky s lahodným Cabernetem Sauvignon či Tempranillem nebo krémový ementál s lehkým Merotlem či Cinsautem, ale ať mi slovutní sommeliéři prominou, tohle není můj pohled na víno. Je mi líto tyto chutě spojit a vytvořit si tak třetí, absolutně odlišný vjem.
Upřednostňuji víno si vychutnat, objevit a pochopit ho. K tomu ještě příjemnou společnost, nejlépe svého muže a můžeme se začít rozplývat (samozřejmě v tom lepším případě) nad úžasným uměním pánů vinařů.
Jak je možné, že z tak nepatrné rostlinky se spoustou listů a plodů v podobě malých kuliček dokáží vytvořit něco tak lahodného a okouzlujícího? Musí to být naprosto nádherný pocit, když z toho množství červené či bílé "šťávy" kolující různými přístroji či sudy po několika dnech a měsících vzejde umělecké dílo, které dokáže zaujmout, zlákat, oslnit? Tohle dokáže jen umělec.
Proto jsem se rozhodla, že budu "párovat" víno, jeden druh umění, s uměními odlišnými (viz další příspěvky).
